Psychické průvodní jevy

     Onemocnění rakovinou prsu představuje v duševní sféře pacientky stres (strach, nedůvěra, obavy, ztráta víry v uzdravení). Je prokázané, že stres negativně působí nejen na klinický rozvoj onemocnění zhoubným nádorem, ale ovlivňuje též nepříznivě léčebný efekt a léčebné výsledky. Protože příčinu stresu nelze odstranit, musíme se snažit zmírnit nepříznivý účinek stresu. Jedinou možnou cestou jak ovlivnit negativní vliv psychické deprivace u rakoviny prsu je poznání všech průvodních jevů v psychické sféře a jejich "přijetí" a zvládnutí. Jinými slovy adaptaci na stresovou situaci, která u žen s rakovinou prsu přetrvává velmi dlouho nejen z důvodů vlastního nádorového onemocnění, ale též z důvodů léčebných zákroků, které většinu žen postihují v tom nejcitlivějším místě - ve vlastní ženskosti.
     Žena, když si uvědomí všechny dopady onemocnění a jeho léčby na vlastní psychiku, když se naučí orientovat se pro ní v nové a nečekané situaci, znamená to již jen krůček k tomu, aby zvládla situaci a naučila se s tím žít. To je ta adaptace na stres a jen tak je možné eliminovat nepříznivý účinek stresu.
     Pro zvládnutí tak veliké psychické zátěže potřebuje žena dobré zázemí - rodinné, přátele, lékaře, psychologa. Neměla by se uzavírat do sebe.

Jaké jsou tedy psychické situace v průběhu onemocnění rakovinou prsu:

1. Rizikové období - je doba, kdy žena se cítí zcela zdravá a hrozba onemocnění ji ani nepřichází na mysl. Nezná většinou rizikové faktory a je přesvědčena, že žije zdravě. S přibývajícím věkem však začíná myslet na možné onemocnění zhoubným nádorem. Některé ženy začnou docházet na pravidelné prohlídky, jiné se obávají prohlídky i když si "něco" našly v prsu s absurdní obavou, že by jim lékař mohl najít rakovinu! U těchto žen začíná již působit stres (obava, nejistota, strach). Pak je ještě skupina žen, které na sebe nemají čas nebo jednoduše jim to je jedno (ač tomu nevěřím).

2. Období před a při vyšetření. V této době žena doufá, že vyšetření dopadne dobře. Je to doba velkého duševního vypětí, ve které se střídají obavy z možného pozitivního výsledku vyšetření a temné budoucnosti s vírou a nadějí, že výsledky vyšetření dopadnou dobře.

3. Sdělení diagnózy představuje pro ženu největší psychický šok. Objeví se krutá realita, naděje na negativní výsledek vyšetření se zhroutí. Objeví se strach z budoucnosti, pocit že vše skončilo, obavy z léčby, nedůvěra v její úspěšnost, tíseň ze změny zaběhnutého rytmu života. Do toho se mísí drobná naděje, že diagnóza byl omyl. Stále se vtíravě vrací myšlenka, proč zrovna já a proč zrovna teď, proč to nemohlo ještě počkat. V neposlední míře zasáhne zpráva o pozitivním výsledku vyšetření ženu v její podstatě - ženskosti. V tomto okamžiku žena vidí budoucnost horší než skutečně je. To je přirozené. Některé ženy v této fázi se uzavřou do sebe, vytvoří bariéru okolo sebe, nechtějí komunikovat ani s nejbližšími. Jiné se naopak snaží získat co nejvíce informací o již, nyní, své chorobě. V této fázi mnoho žen hledá "viníka" svého onemocnění a jsou ženy, které si vyčítají, že neměly chodit na vyšetření, když neměly obtíže, protože to stejně špatně dopadne a takto by měly ještě měsíce nebo roky slušného života.

4. Etapa léčby. Stanovením data zahájení léčby (nejčastěji chirurgického zákroku) převládne obava z vlastního zákroku, strach z bolesti, z narkózy, jak to vše dopadne. Totéž se týká ostatních způsobů léčby, o kterých žena často nic neví. Přístrojová technika pro ozařování vzbuzuje spíše strach než důvěru a stejně tak léky. Zůstává jedině přání, aby bylo již po tom všem a to v co nejkratší době. Ať je již ten nádor z mého těla pryč.

     V průběhu léčby na jedné straně se objevuje mnoho nového, co nedovoluje se obírat vlastními myšlenkami, ale na druhé straně právě v této době má žena nejvíce času obírat se vlastními myšlenkami při pobytu v nemocnici nebo doma (při pracovní neschopnosti). Navíc v nemocničním prostředí, které vždycky působí depresivně už jen tím, že pobyt v nemocnici znamená hrubý zásah do soukromí, změnu životního rytmu a stylu, setkává se s nemocnými se stejnou nebo podobnou diagnózou, často v těžkém stavu. Čili nesetkává se s ženami vyléčenými, o kterých ani neví a které se vrátily do svého zaběhnutého rytmu života, ale se ženami v těžkých stresových situacích. V jejich vzájemné konverzaci určitě převažují pesimistické prvky.

5. Doba poléčebného sledování. V této etapě pozvolna s přibývajícími léty ustupují obavy z konečného výsledku léčby. Na druhé straně však zesiluje faktor z kosmetických následků operace a ostatní léčby a často se do podvědomí dere otázka - byla ta operace nutná, nestačilo třeba jen...?

     Stres při onemocnění rakovinou prsu je logický. Postihuje každou ženu s tímto onemocněním. Jen jeho intenzita a hloubka je různá podle individuality ženy a podle toho, jak se s tím žena vyrovná, jak se na něj adaptuje. A jednou z možností jak se s tím vyrovnat je poznání souvislostí.