O čem se psalo

Desatero pro úzkostné pacienty
 

1. Co je úzkost, strach?

Úzkost a strach patří k běžným emocím, které každý člověk někdy prožívá během svého života.
Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu není možné přesně definovat. je to pocit, jako by se něco ohrožujícího mělo stát, ale člověk si neuvědomuje, co by to vlastně mělo být. Prožívá stresovou reakci.
Strach je emoční reakce na konkrétní nebezpečí, má konkrétní objekt a trvá pouze po dobu jeho existence. Za normálních okolností má svůj nezastupitelný ochranný, adaptivní a informační význam.

2. Kdy se úzkost stává problémem?

Úzkost je stálým jevem každodenního života. mírná úzkost je tedy normální a pociťuje ji v životě každý.
Úzkost se stává problémem pouze tehdy, pokud se objevuje PŘÍLIŠ ČASTO, je PŘÍLIŠ SILNÁ, trvá DLOUHO, a nebo se objevuje v NEVHODNÉ SITUACI.
Úzkost a strach mohou nabývat takových forem, že mluvíme o úzkostných poruchách.

3. Jaké typy úzkostných poruch známe?

Fobické úzkostné poruchy, které jsou charakterizovány strachem z konkrétních situací nebo objektů, které ve skutečnosti nejsou nebezpečné.
Agorafobie: strach z veřejných prostranství, přeplněných míst, shluku lidí, z opuštění domova, z obchodů, cestování dopravními prostředky, z jízdy autem, z uzavřených prostor.
Speciální fobie: strach ze situací, v nichž může být člověk pozorován a posuzován druhými lidmi (vystoupení na veřejnosti)
specifické fobie: fobie ze zvířat (hmyz, psi), fobie z přírodních živlů (bouřky, voda), fobie z krve, injekcí a zranění, fobie z určitých míst (letadlo, výtah), jiné typy fobií.

Jiné úzkostné poruchy:
Panická porucha - náhlé epizody intenzivního strachu až hrůzy, které se objevují bez zjevné vnější příčiny, trvají obvykle několik minut.
Generalizovaná úzkostná porucha - typická je volně plynoucí úzkost, která není vázána na určité situace, objekty, týká se každodenních záležitostí. Jde o nadměrné zaobírání se starostmi a stresujícími myšlenkami.
Obsedantně kompulzivní porucha - charakteristické jsou nutkavé myšlenky (obsese), které se proti vůli vtírají na mysl a způsobují výraznou nepohodu a tíseň, kterou se pak nositel snaží zmírnit různými způsoby nutkavého chování (kompulze).

4. Jaké jsou příčiny úzkostných poruch?

Etiologie je multifaktoriální. Významnou roli zde hrají jak vlivy zevní (stres), tak i vlivy genetické. V současné době byly prokázány abnormity ve strukturách a funkcích mozku úzkostných pacientů. Výzkum ukazuje, že dochází k určité nerovnováze chemických přenosů v  mozku a jedním z nich je právě porucha přenosu serotoninu. Tuto nerovnováhu se daří upravovat léky či psychoterapií.

5. Jak se úzkostné poruchy projevují?

Plnému rozvinutí úzkostné poruchy vždy předchází spouštěč. Spouštěčem může být nepříjemná situace (zastavení metra mimo stanici ...), obavná až katastrofická myšlenka (co když to nezvládnu? Dostanu infarkt? Omdlím? ), neočekávané tělesné pocity při běžném rozrušení (zrychlení srdečního tepu, zvýšení sekrece potu, pocit slabosti...). Významnou roli hraje vyčerpání, únava.
S rozvojem nepříjemných emocí (úzkosti, strachu, event. panice) jsou spojeny tělesné, tzv. vegetativní příznaky (bušení srdce, lapání dechu, mravenčení v prstech, tlaky v hlavě, pocení...), což vede následně k vyhýbání se dané situaci či činnosti, čímž se bludný kruh úzkosti uzavírá.
Vyhýbavé chování pak vede k tomu, že si člověk nemůže vyzkoušet, že jeho katastrofické scénáře neplatí a ve svém chování a myšlení se dále utvrzuje.

Pokračovat budeme v příštím pomocníku.

Desatero vzniklo ve spolupráci s MUDr. E.L.Kitzlerovou. Psychiatrická klinika I. LF UK FN Praha